Bernadetta, Victoria a Maria Rosa jsou litevské mořské panny, které pod názvem "shishi" vytvářejí "zero-waste trash music". Zpívají o tom, jaké to je žít v době, kdy už nic nemá smysl. Jejich hudba je ideální pro lidi, kterým není jedno, co se děje, ale kteří vlastně nevědí, co se děje.
Žánrově si shishi berou ingredience surf rocku, které míchají se syrovými zvuky těch nejlepších riot-girl a punkových skladeb. Mysli na silnou ženskost kapel jako Hole, Kleenex a Delta 5.
Žánrově si shishi berou ingredience surf rocku, které míchají se syrovými zvuky těch nejlepších riot-girl a punkových skladeb. Mysli na silnou ženskost kapel jako Hole, Kleenex a Delta 5.
Jako support vystoupí pražská písničkářka Fourtuna.
V listopadu uvítáme v pražském Café V lese rakouské indie rockové duo Cari Cari. Na posluchače působí doslova jako magnet a svou tarantinovsko-soundtrackovou estetikou a dokonale sehranými živými vystoupeními si získávají jeden hudební sál za druhým. Duo tvoří perkusistka, hráčka na didgeridoo a zpěvačka Stephanie Widmer alias Louise Yamamoto a kytarista a zpěvák Alexander Köck.
Jejich kreativita nemá hranice a spoléhají především sami na sebe. Alex to pro magazín Die Burgenländerin popsal jednoduše: „Je to prostě přirozené, my dva tvoříme náš svět.“
V roce 2014 vydali EP „Amerippindunkler“, na něž o čtyři roky později navázali debutovým albem „ANAANA“. Na nahrávkách překonávají hranice mezi žánry a pracují s moderními produkčními postupy. Své nápady realizují se stoprocentním nasazením a nebojí se experimentovat.
Svým přístupem okamžitě zaujali a seznam zmínek o nich v prestižních mediích i pozvánek na významné festivaly se rychle rozrůstal.
Svým přístupem okamžitě zaujali a seznam zmínek o nich v prestižních mediích i pozvánek na významné festivaly se rychle rozrůstal.
Jejich hudbu si zamilovali i hollywoodští tvůrci. Song White Line Fever se objevil v seriálu Shameless, singl No War zase v seriálu The Magicians. Deklarovaným cílem Cari Cari je slyšet svou hudbu ve filmu Quentina Tarantina.
Jedinej drejní pražskej koncert do konce roku a pravděpodobně i na celkem dlouhou dobu.
The Drain doprovodí výjimeční hosté, konkrétně alternativní post-grunge From Another Mother z Chorvatska a garage-powerpop Fertile Hump z Polska.
Večer se jako vždy neobejde bez nečekaných zvratů, mimořádných událostí a skutků hodných zapomenutí.
LIFE už několikrát českým fanouškům dokázali, že jim žádné pódium není cizí a spolehlivě obsadí a rozbijou naprosto jakékoli – jak obrovské festivalové na Rock for People, tak ve vyprodaném klubu, kde to bude pěkně na těsno – tělo na tělo. Přesně to můžeme očekávat od jejich dalšího návratu do Café V lese 20. října 2022.
V posledních letech se kapela objevila na festivalech po Velké Británii a Evropě a na turné podpořila našim fanouškům dobře známé Slaves nebo IDLES. V roce 2017 vydali LIFE debutové album „Popular Music“, kterému se hned dostalo velké pozornosti – britské Radio 1 ho zařadilo na seznam nejlepších alb roku 2017. Hudba LIFE je naštvaná, agresivní a s neutuchající vášní a nezpochybnitelným odhodláním útočí na konformitu současného světa. Poskytuje hlas nezaujatým. Jak napsal Tom Twardzik v Popdust: „LIFE si jasně uvědomují problémy tohohle světa a dovedou je vtělit do rytmu.“
Portlandský zpěvák, skladatel a producent John Craigie zpracovává okamžiky samoty do příběhů, které se dokonale hodí do antologií staré americké fantastiky. Místo toho, aby je nechal na ošoupaných stránkách, promítá je na široké plátno v záblescích vroucí duše a folkové výmluvnosti. Na jeho plnohodnotném albu Mermaid Salt z roku 2022 jsme svědky pomsty rozpoutané v plamenech, sledujeme útěk mořské panny z pevniny a usínáme pod deštěm meteoritů.
Poté, co soustavně vyprodává koncerty od pobřeží k pobřeží a získal uznání časopisů Rolling Stone, Glide Magazine, No Depression a mnoha dalších, spojuje těchto deset skladeb jeho neochvějná upřímnost.
Album vychází ze samoty a osamělosti uzamčení na severozápadě. Někdo, jehož životem bylo cestování, turné a spousta lidských kontaktů, čelí nedefinovatelnému množství času bez těchto věcí. Začal tedy psát nové písně a představoval si album, které by se lišilo od jeho předchozích desek. Zvuk, kdy všichni společně hrají naživo v jedné místnosti, vyměnil za zvuk stavby písní s neznámým množstvím nástrojů a hudebníků - za tichou symfonii.
Místo toho, aby se Craigie ukradl na chatu nebo zalezl do domu s přáteli, rozhodl se založit studio v divadle OK Theater ve městě Enterprise ve státě OR a za desku usedl jako inženýr jeho dlouholetý spolupracovník Bart Budwig. Střídající se osazenstvo hudebníků se bezpečně střídalo, čímž se tento proces lišil od společného nahrávání předchozích desek. K základním hráčům patřili Justin Landis, Cooper Trail a Nevada Sowle. Mezitím Shook Twins propůjčili své charakteristické vokální harmonie, Bevin Foley aranžoval, skládal a hrál smyčce a Ben Walden zaskočil na kytarové a houslové party.
"Nástroje byly rozesety po divadle a mikrofony umístěny na různých místech," vzpomíná. "Těžko říct, kdo všechno na co přesně hrál."
Duch v sále jako takovém všechny vedl. Ve skladbě "Distance" září hřejivý klavír spolu s glitchovým beatem, když tiše naříká: "Mohl bych tě ztratit v samotě, obrovské a nekonečné." Pak je tu "Helena". Jazzová basová linka se proplétá mezi hlavou kývajícími bicími a předává vzletné podobenství o matce a synovi v exilu. Říká: "Říkala, že oheň je donutí zaplatit. Když jsem běhal po polích, křičela: 'Zapal to, synku'," povzneseně zaznívá v ohnivé harmonii Shook Twins. V písni "Street Mermaid" se v pozadí ozývají smyčce, zatímco jeho vokál se třese v popředí.
Na jiném místě kytarová "Microdose" okouzluje opojným refrénem věnovaným době, kdy "Microdosed for months and months, dissolve my ego in the acid." (Mikrodóza měsíce a měsíce, rozpustit své ego v kyselině). Vše vrcholí ve sklovitém beatovém řemesle a třpytivých kytarách skladby "Perseids", kde zpívá: "Po starém srdci je vždycky nové srdce. Možná stačí nové srdce."
V tomto období zkoumal prostředí kolem sebe "od oregonského pobřeží po vodopády" a četl knihy o Levonu Helmovi, Billie Holiday a Ani DiFranco.
"Měl jsem čas umlčet všechen ten hluk a chaos turné a podívat se dovnitř," poznamenává.
Společně s Mermaid Salt dosáhl Craigie řady zlomových okamžiků. Kromě toho, že vystoupil jako headliner na místech, jako je The Fillmore, a ozdobil pódium Red Rocks Amphitheater, si jeho album Asterisk The Universe z roku 2020 vysloužilo jednomyslný potlesk ochutnávačů. Rolling Stone poznamenal, že "skladby jako 'Don't Deny' a 'Climb Up' propojují písničkářskou atmosféru šedesátých a sedmdesátých let s uvolněnou pohodou Jacka Johnsona, Craigieho raného příznivce," zatímco Glide Magazine ji označil za "jednu z jeho nejlepších desek". Snad nejlépe to vystihl časopis No Depression: "Pro mnoho unavených a těžce poslouchajících srdcařů může být album přesně tím, co potřebují." Cestou vygeneroval přes 40 milionů celkových streamů a stále se počítá, což vypovídá o jeho neskromném vlivu.
Nakonec Craigie na albu Mermaid Salt nabízí pocit klidu.
Death Bells je dlouholetá hudební spolupráce Willa Canninga a Remyho Veselise. Vznikli v roce 2015 během pozdního dospívání v australském Sydney a během své pětileté historie se stali stálicí alternativního hudebního undergroundu jak ve své domovině, tak v zámoří. Death Bells, stírající hranice post-punku a garážového rocku, se proměňovali a transformovali tak, jak oba členové vyrůstali během pozdního dospívání a žili spolu až do rané dospělosti. Díky Canningovu výraznému barytonu a reverbem nasáklých leadů Veselise, které byly během jejich hudební tvorby konstantou, se oba v roce 2018 natrvalo přestěhovali o 7 000 mil dál do Los Angeles v Kalifornii, kde současná inkarnace Death Bells rozkvetla.
Po vydání debutového EP, velmi oblíbeného prvního alba a sedmipalcového singlu na Funeral Party Records a singlu z roku 2019 na Metropolitan Indian se Death Bells připojili k rodině Dais Records, kde vydali očekávané druhé album New Signs of Life. Na novince, která vznikala tři roky, se kapela chopila svého rozmanitého vkusu a v devíti půvabných skladbách přináší nezapomenutelné háčky a expanzivnější zvuky.
New Signs of Life, které vznikalo pod pozorným dohledem Colina Knighta v Paradise Studios v průběhu poloviny až konce roku 2019, je dosud nejucelenějším dílem kapely. Vedle klasického zádumčivého romantismu Death Bells se na desce objevují témata, která prozrazují osobní vhled do jejich stěhování po světě a napjatých i nových vztahů, které se během jejich existence zhmotnily.